Ellinus de Pisis (Annales Minorum Capucinorum, Lugduni 1630) vypravuje: Dva františkáni se vypravili na pouť k mariánské svatyni, cestou však v lese zabloudili. Naštěstí nalezli jakýsi prostorný dům, v němž byli hned uvítáni a uvedeni k majitelce paláce, paní velmi vznešené a přívětivé. Ráno od ní dostali dopis, který jim měl velmi prospět. Sotva odešli, zpozorovali, že dopis nemá adresu. Chtěli se vrátit zpět do pohostinného domu, ale nemohli jej živou mocí nalézt. Protože si nevěděli rady, otevřeli list a poznali, že byli hosty Matky Boží, že dopis psala sama Maria, jak svědčil podpis: Já, Panna Maria. Od té doby jí sloužili ještě více.

  Mezi spisy sv. Bernarda. 14 C. Bovio SJ., Esempi e miracoli della SS. Vergine Madre di Dio Maria, Venezia 1749. Ve francouzském městě Dormans žil v hříšném poměru jeden ženatý muž. Jeho manželka svolávala kletbu na svůdkyni svého manžela, ale Matka Boží jí ve snu řekla, že nemůže hříšnici trestat, neboť se k ní denně modlí Zdrávas Maria. Manželka pak hříšnici veřejně vytkla, že očarovala samu Matku Boží, vyprávěla všem svůj sen, a přiměla tak záletnici k opravdovému pokání. 

Příklad

5 Menologium Cist. VI. nonas oct. 6 Jo. Eus. Nieremberg SJ, Trophea Mariana, Antverpiae 1658: Za sv. Dominika se zabili v jednom aragonském městě v souboji dva muži kvůli krásné dívce Alexandře. Příbuzní padlých pak ze zlosti sťali Alexandře hlavu a hodili ji do studny. Když však přišel do města sv. Dominik, prosila ho Alexandřina hlava o zpověď a přijala od něho rozhřešení i sv. přijímání. Této milosti vyznání z těžkého hříchu dosáhla, protože se za života často modlívala sv. růženec

sumpt. B. M., s. 4. ML 185, 200. 3 De Rhetorica divina, c. 18. 4Zaccaria Boverio, Annali dell´ Ordine de´ Frati Minori Cappucini I, 2 a. 1552, Venezia 1643. Benátský advokát, spřátelený se slavným kapucínem Matoušem de Basso, se dával obsluhovat opicí, který prý byla ve skutečnosti zakuklený ďábel. Měla advokáta zardousit, až by přestal v obvyklé pobožnosti k Matce Boží. Ale sluha Boží opici zapudil a advokáta přivedl k upřímnému pokání.....
Sv. Alfons uvádí sv. Tomáše z Villanovy, In rogationibus concio, ale uvedená slova jsou vlastní Paciuchellimu, který sv. Tomáše z Villanovycituje. 7 Caesarius z Heisterbachu, Dialogus miraculorum, dist. 7, c. 34, vypráví: Sestra Betrice, vrátná kláštera ve Fontevrault, utekla s milencem, ale před odchodem odevzdala klíče Matce Boží. Po patnácti letech nestoudného života se dozvěděla, že v klášteře je stále velmi svatě žijící sestra Beatrice. Když se tam vypravila, poznala, že Matka Boží vzala na sebe její podobu a zastupovala ji co nejlépe v jejím úřadě. Pravá Beatrice pak konala přísné pokání. Česky tento námět zpracoval Julius Zeyer v legendě "Sestra Paskalina

Příklad

16 Příklad se Silv. Razziho, Raccolta dei miracolli, Venezia 1757. Osiřelý mladík odešel ke knížecímu dvoru, ale tam propadl mravní zkáze, byl propuštěn a oddal se lupičství. Věrně však konal modlitbu k Matce Boží za ochranu ve smrti. Když byl chycen a odsouzen na smrt, přijal zprvu Satanovu pomoc a slíbil, že se zřekne Ježíše Krista, nechtěl se ale odříci Panny Marie. Proto ho ďábel ponechal ve vězení. Nešťastník se kajícně vyzpovídal a ještě cestou na popraviště pozdravil sochu Nejsvětější Panny. Ta ho přivinula k sobě tak pevně, že ho odtud nebylo možné odtrhnout. Dojatý lid pak vyprosil odsouzenci milost. 

Příklad

Liber de Virginitate perp. S. Mariae, c. 12. ML 96, 108. 8 Vincenc de Beauvais OP. (<1264), Speculum historiale, l. 7, c. 105.106 a Caesarius Heisterbacensis OCist (<1240), Dialogus miraculorum, dist. 2, c. 12, vypravují: Mladý šlechtic prohýřil jmění po otci a když byl v nouzi, žádal o pomoc ďábla. Byl ochotný splnit jeho první podmínku, aby se zřekl Boha, ale odmítl druhou podmínku, aby se vzdal i Panny Marie. Kajícně se vrátil do chrámu před Mariin obraz, nahlas na sebe před ní žaloval a tak pro sebe získal srdce člověka, který skoupil jím prohýřené statky a který byl nyní svědkem tohoto výjevu. Ten dal kajícníkovi svou jedinou dceru za manželku.

Příklad

aur. Chrysogonus, Mundus Marianus, P. II., disc. 38: vypráví o farářovi, který byl povolán k umírajícímu boháčovi, obklopenému přáteli a příbuznými: zlí duchové se však zmocnili duše tohoto hříšníka. - V téže době volala k sobě kněze i chudá, opuštěná žena; když k ní kněz přišel, nalezl u ní Matku Boží, která ošetřovala umírající a po udělení svátostí umírajících vzala duši své ctitelky do nebe.

Příklad

Vincenc z Beauvais vypravuje událost, která se prý stala r. 1430 v jednom anglickém městě. Šlechtic Arnošt vstoupil do kláštera a žil velmi vzorně. Jeho modlitby k Panně Marii působily zázračně. Prudká pokušení k nečistotě ho však hnala z kláštera a ani hlas Matky Boží z její-ho obrazu ho nezadržel v duchovním povolání. Ve světě se zvrhl, stal se řemeslným lupičem a vrahem. K pokání ho přiměl Kristus Pán, který k němu zavítal v podobě šlechtice a zjevil se mu ve chvíli, když ho chtěl bezbožník zabít. Ale bylo již pozdě. Na cestě do kláštera byl Arnošt chycen, odsouzen k smrti a měl být oběšen. Matka Boží ho však před smrtí zachránila a poslala ho do kláštera, kde konal dlouhá léta pokán i

Příklad

Proto volá oprávněně sv. Bonaventura9: "Blažení ti, kteří mají štěstí, být věrnými a mi�lujícími služebníky této nejlaskavější Matky!" "A je to pravda, neboť tato nejvděčnější Královna se nedá nikdy svými ctiteli předstihnout v lásce10." Řídí se v tom příkladem našeho nejlaskavějšího Vykupitele Ježíše Krista; tomu, kdo ji miluje, splácí dvojnásobnými dobrodiními a milostmi. Volám tedy se sv. Anselmem11, zapáleným láskou: "Můj milovaný Ježíši a má drahá Matko Maria! Kéž mé srdce stále plane pro vás a celou mou duši kéž stráví láska. Protože vás ale nemohu milovat bez vaší milosti, poskytněte tedy, Ježíši a Maria, mé duši ne pro mé, ale pro své zásluhy, milost, abych vás miloval, jak zasluhujete. Ó, Bože, tolik milující lidi, tys mohl umřít za své nepřátele, a teď bys mohl odepřít milost lásky k tobě a ke tvé Matce Mariitomu, kdo tě o ni prosí?" Příklad. P. Auriemma12 vypravuje o chudé pasačce, která velmi milovala Pannu Marii.Když se ovečky pásly, bylo její největší radostí zaběhnout do kapličky blahoslavené Panny na jednom vrchu, mluvit s Matkou Boží a uctívat ji různými způsoby. Mariin obraz - byla to vypuklina - byl bez ozdob. Udělala tedy pro něj svýma ručkama pláštík. Jednou nasbírala polní květiny, uvila z nich věnec, vystoupila na oltář a položila ho Matce Boží na hlavu se slovy: "Matičko má, ráda bych ti dala na čelo korunu ze zlata a z perel. Ale jsem chudá, proto ode mne přijmi tento věneček z květů. Je to znamení mé lásky k tobě." Tak a podobně sloužila zbožná dívenka naší drahé Paní. Pohleďme nyní, jak se dobrá Matka odvděčila této své dcerušce za její návštěvy a za její lásku. Dívka onemocněla na smrt. V té době šli tím krajem dva řeholníci. Unavení cestou se uložili k odpočinku pod strom. Jeden usnul, druhý bděl, ale oba měli totéž vidění. Spatřili zá-stup překrásných panen, mezi nimiž jedna vynikala krásou a velebností. Jeden z řeholníků se jí zeptal: "Paní, kdo jste?" Ona odpověděla: "Já jsem Matka Boží a jdu s těmito svatými pannami navštívit v blízké chatě umírající pasačku, která mě velmi často navštěvovala." Po těch slovech vše zmizelo. Ti Boží sluhové si pak řekli: "Pojďme ji shlédnout i my!" Vydali se na cestu a našli nízkou chatrč. Vešli a viděli umírající pannu na troše slámy. Pozdravili ji a ona odpověděla: "Bratři, proste Boha, abyste mohli spatřit družinu, která je kolem mě." Padli hned na kolena a spatřili Marii, jak stojí s korunou v ruce vedle umírající a těší ji. Svaté panny za-čaly zpívat a za tohoto sladkého zpěvu se její svatá duše odloučila od těla. Maria jí položila nahlavu korunu a vzala její duši s sebou do nebe. Modlitba "Ó, Královno, loupící srdce," volám k tobě se sv. Bonaventurou1. Paní, která láskou a dobrodiními, prokazovanými tvým sluhům, uchvacuješ jejich srdce, uchvať i mé srdce, které také touží vroucně tě milovat. Ty sis získala svou krásou lásku Boha, že sestoupil z nebe do tvého lůna. A já bych měl žít bez lásky k tobě? Ne! S jiným tvým oddaným synem, sv. Janem Berchmansem z Tovaryšstva Ježíšova, tě ujišťuji: Nikdy si nedopřeji oddechu, dokud nezískám něžnou lásku k své Matce Marii. Chci však lásku trvalou a něžnou k tobě, má Matko, která jsi mě tak něžně milovala, i když jsem byl k tobě ještě tak moc nevděčný. Co by bylo ze mě nyní, kdybys mě, Maria, nebyla milovala a nevyprosila mi tolik milostí? Jestliže jsi mě tolikmilovala, když sem tě nemiloval, o co více smím doufat ve tvoji dobrotu nyní, když tě miluji!Miluji tě, má Matko, a chtěl bych srdce, které by tě milovalo za všechny ty nešťastníky, kteří tě nemilují. Chtěl bych jazyk, který by tě mohl chválit za tisíce jazyků, abych ukázal všem tvou slávu, tvou svatost, tvé milosrdenství a tvou lásku ke všem, kdo tě uctívají. Kdybych měl bohatství, vynaložil bych je k zvýšení tvé cti. Kdybych měl poddané, změnil bych je všechny ve tvé ctitele. A kdyby to bylo třeba, rád bych obětoval i svůj život pro tebe a pro tvou slávu. Miluji tě tedy, má Matko, ale přitom se bojím, že tě přece jen nemiluji. Vždyť se říká,že láska připodobňuje milující osobám milovaným. "Láska buď podobné nalézá nebo tvoří2." Když vidím, že jsem tobě tak nepodobný, je to znak, že tě nemiluji. Ty jsi tak čistá, já tak špinavý. Ale teď je právě tvou povinností, Maria, když mě miluješ, připodobnit mne sobě. Ty máš plnou moc měnit srdce. Uchop tedy mé srdce a proměň je. Ukaž světu, co všechno ty můžeš udělat pro ty, kdo tě milují. Učiň ze mne světce a hodného syna. Tak doufám, tak se staň. Amen.

Příklad

jnou a vhodnou pro Královnu milosrdenství." Příklad. V životopisu Sestry Kateřiny od sv. Augustina (naroz. v Bayeux, <1688 v Kanadě)5 se vypráví, že blízko jejího kláštera žila žena jménem Marie, která od mládí, utracené-ho v hříších, byla až do pozdního věku zatvrzele oddána nepravostem. Obyvatelé místa ji od sebe vyhnali. Proto se uchýlila do vzdálené jeskyně, kde ode všech opuštěná, znetvořená hnilobou a bez zaopatření po čase skonala. Jako němá tvář byla zakopána do neposvěcené země. Ani Sestra Kateřina, která se vždycky modlívala k Bohu za duše zemřelých, nepamatovala v modlitbách na nešťastnou stařenu, když se dověděla o její smrti. Myslila o ní jako všichniostatní, že je zavržena. Po čtyřech letech se jí však zjevila neznámá duše z očistce a řekla jí: "Sestro Kateřino,jak jsem nešťastná! Ty prosíš Boha za duše všech zemřelých a jenom s mou duší nemáš slitování." - "Kdo jsi?" zeptala se služebnice Boží. - "Jsem ta nešťastná Marie, která zemřela v jeskyni." - "A copak jsi spasená?" divila se Sestra Kateřina. - "Ano, jsem spasena - milosrdenstvím Panny Marie." - "Ale jak se to stalo?" - "Když jsem si chvíli před smrtí uvědomila,"řekla duše, "jak jsem hříšná a jak jsem ode všech opuštěná, obrátila jsem se k Matce Boží a modlila se: "Paní, ty jsi útočištěm opuštěných. Hleď, já jsem nyní ode všech opuštěna. Ty js má jediná naděje, jenom ty mi můžeš pomoci! Slituj se nade mnou!" A Svatá Panna mi vyprosila milost lítosti. Nato jsem skonala, a byla jsem zachráněna. Moje Královna mi pak ještěvyprosila milost, aby se zkrátil můj očistec. Trpěla jsem prudší bolesti a nahradila tak mnoho očistcových roků. Nyní potřebuji jen několik mší svatých, abych byla vysvobozena. Prosím tě, dej je za mne sloužit. Slibuji ti, že se pak budu za tebe stále přimlouvat u Boha a u Panny Marie." Sestra Kateřina dala sloužit mše svaté hned. Za několik dní se jí opět ta duše zjevila, ale zářivější než slunce, a řekla: "Děkuji ti, Kateřino, už jdu do nebe velebit milosrdenství Bo-ží a přimlouvat se za tebe."
..Sv. Antonín11 vypravuje o hříšníkovi v nemilosti Boží, který se ve snu ocitl před soudnou stolicí Ježíše Krista. Zlý duch na něj žaloval, Maria ho však hájila. Nepřítel se proto vytasil před nešťastníkem se soupisem jeho hříchů, který vážil na vahách Boží spravedlnosti mnohem víc než všechny jeho dobré skutky. Co ale neučinila v této chvíli jeho mocná obhájkyně? Položila svou ruku na druhou misku a stlačila ji ve prospěch svého ctitele, a tak mu dala na srozuměnou, že mu vymůže odpuštění, když změní život. Po tomto vidění se hříšník skutečněobrátil a upřímně polepšil.Příklad. Ctihodný P. Jan Herolt12, který se z pokory nazýval učedníkem, vypráví o ně-jakém ženatém muži, který žil v nemilosti Boží. Jeho manželka ho nemohla přimět k zanechání hříchu, a tak ho prosila, aby ve svém nešťastném stavu konal aspoň nějakou pobožnost
k Matce Boží, například když půjde kolem některého jejího obrazu, aby ji uctil jedním Zdrávasem. Manžel opravdu začal tento zbožný zvyk. Když se pak jedné noci vydal na cestu za hříchem, uviděl světlo a poznal, že je to lampa před posvátným obrazem, představujícím Marii s Ježíškem v náruči. Podle zvyku se pomodlil Zdrávas Maria. V tom ale spatřil, že je Božské Dítě poseto ranami, ze kterých se řine čerstvá krev. Ten pohled ho zděsil i dojal. Vzpomněl si, že svého Vykupitele takhle sám zranil svými hříchy. Dal se do pláče, ale pozoroval, že se k němu Ježíšek obrací zády. Proto se celý zahanbený obrátil na Nejsvětější Pannu se slovy: "Matko milosrdenství, tvůj Syn mne zavrhuje. Nenajdu slitovnější a mocnější přímluvkyně nad tebe, která jsi jeho Matka. Matko Boží, pomoz mi, přimluv se za mne!" Matka Boží mu ale z obrazu odpověděla takto: "Vy, hříšníci,mne nazýváte Matkou milosrdenství, přitom mne však stále činíte Matkou bolesti, když obnovujete Synovo mučení a moje bolesti."Protože však Maria nedovede nikoho propustit bez útěchy, kdo hledá útočiště u jejích nohou, obrátila se s prosbou k Synovi, aby tomuto nešťastníkovi odpustil. Ježíš však dával dále najevo, že odpustit nehodlá. Nejsvětější Panna tedy položila Děťátko do výklenku, vrhla se před ním na kolena a prosila: "Synu, nepovstanu dřív, dokud neodpustíš tomuto hříšníkovi!" Ježíš jí odpověděl: "Matko, nic ti nemohu odepřít. Chceš, abych mu odpustil? Z lásky ktobě mu tedy odpouštím. Pokyň mu, ať přistoupí a zlíbá mé rány." - Hříšník přistoupil za usedavého štkaní a jak líbal Ježíškovy rány, ty se zacelovaly. Nakonec ho Ježíš na znamení odpuštění objal. Hříšník změnil chování a od té doby byl oddaný svatému životu; stal se vroucím ctitelem Nejsvětější Panny, která mu vyprosila tak velikou milost.
... Sv. Germanos5 volá: "Ty, Paní, uvádíš své sluhy do bezpečí před všemi výpady nepřítele, pokud jen vzývají tvoje jméno." Ó, kdyby jen křesťané dbali na tuto pravdu v pokušeních a s důvěrou vzývali jméno Maria! Jistě by nikdy neklesli. "Vždyť ďábel utíká a peklo se třese," říká blah. Alan6, "při pouhém zaslechnutí tohoto jména." Tato Královna sama zjevila sv. Brigitě7, že pekelný nepřítel utíká i od nejhorších, Bohu zcela odcizených a ďáblu nadobro propadlých hříšníků, když vzývají její všemocné jméno a mají upřímnou vůli se polepšit. Svatá Panna však dodala, že pokud se duše nepolepší a neočistí od hříchu lítostí, zlí duchové se k ní hned zase vracejí a drží ji dál ve své moci. Příklad. V klášteře v Reichersbergu žil řeholní kanovník Arnold, velký ctitel nejblahoslavenější Panny. Když se blížila smrt, přijal svátost umírajících, zavolal k sobě řeholní spolubratry a prosil je, aby ho v posledním tažení neopouštěli. Sotva domluvil, začal se před nimi třást na celém těle, díval se vylekaně a na čele mu vyrazil studený pot. Chvějícím se hlasem volal: "Nevidíte ty ďábly, jak mě chtějí stáhnout do pekel? Bratři moji, přivolejte mi na pomoc Marii! Na ni spoléhám, ona mi dá zvítězit." Spolubratři se pak modlili mariánskou litanii. Při slovech "Svatá Maria, oroduj za něho!" umírající zvolal: "Opakujte, opakujte jméno Maria, neboť již stojím před soudnou stolicí Boží!" Na chvíli zmlkl a pak dodal: "Je pravda, že jsem toučinil, konal jsem za to ale také pokání." A obrátil se k Marii a řekl: "Maria, pomoz mi a budu zachráněn!" Zlí duchové se na něho znovu vrhli, ale on se bránil znamením kříže a vzýváním jména Maria. Tak strávil celou noc. Na úsvitu zvolal vesele a zářící radostí: "Maria, moje Paní, moje Útočiště mi vyprosila odpuštění a spasení." Pak se mu zjevila Svatá Panna a zvala ho, aby šel za ní: "Jdu, má Paní, jdu," odpovídal a chtěl vší silou povstat. Protože za ní nemohl jít tělem,tiše skonal a šel za ní, jak doufáme, se svou duší do království věčné slávy

Příklad

jistě je jí hodna Maria, která ti ji vyprosí." Proto sv. Bernard12upozorňuje každého, aby všechny dobré skutky a modlitby, které obětuje Bohu, hleděl svěřitMarii, pokud chce, aby je Pán přijal.Příklad. Pověstné je vyprávění o Theofilovi, které sepsal cařihradský patriarcha Eutychián jako očitý svědek události a které potvrzují sv. Petr Damiani, sv. Bernard, sv. Bonaventura, sv. Antonín a jiní spisovatelé, uvedení u P. Crasseta13. Theofil byl arcijáhnem chrámu v Adaně, městě v Kylíkii. Požíval takové vážnosti, že ho lid chtěl za biskupa, on se ale z pokory vzpíral. Později byl od nepřátel křivě nařčen a byl sesazen. To ho tak roztrpčilo, že se zaslepený vášní obrátil na židovského čaroděje, jehož poocí se dovolal Satana, aby mu pomohl v jeho neštěstí. Ďábel mu odpověděl, že aby mu mo-hl pomoci, musí se zříci Ježíše a jeho Matky Marie a musí mu o tom vydat úpis, podepsaný vlastní rukou. A Theofil skutečně podepsal bezbožnou listinu. Už druhý den biskup poznal svůj omyl, žádal Theofila za odpuštění a dosadil ho znovu do jeho úřadu. Ten, trýzněný výčitkami svědomí kvůli hroznému zločinu, neustále jen plakal. A co učinil? Šel do chrámu, vrhl se na kolena před mariánským obrazem a modlil se: "Ó, Mat-ko Boží, nechci zoufat, protože mám tebe. Ty jsi tak milosrdná a můžeš mi pomoci." Čtyřicet dní tak plakal a lkal k blahoslavené Panně, až se mu jedné noci Matka milosr-denství zjevila a řekla: "Theofile, cos to učinil? Zřekl ses mého přátelství a přátelství mého Syna. A pro koho? Pro svého i mého nepřítele." - "Paní," odpověděl Theofil, "musíš mi odpus-tit a vyžádat mi odpuštění u svého Syna." Když viděla jeho důvěru, Maria mu řekla: "Buďdobré mysli! Přimluvím se za tebe u Boha." Těm slovy potěšen se ještě více kál, plakal a modlil se, neopouštěl Mariin obraz, až se mu Maria znovu zjevila a radostně mu řekla: "Theo-file, potěš se! Obětovala jsem Bohu tvé slzy a modlitby a Bůh je přijal a již ti odpustil. Oded-neška mu buď vděčný a věrný." - "Paní," odpověděl Theofil, "to mne ještě nemůže dokonalepotěšit. Nepřítel má ještě bezbožný úpis, kterým jsem se zřekl tebe a tvého Syna. Ty mi ho ale můžeš vrátit." - Po třech dnech se pak v noci probudil a našel úpis na svých prsou. Druhý den padl v chrámu na kolena před biskupem v přítomnosti velkého zástupu lidu,s hořkým pláčem mu vysvětlil celou událost a odevzdal mu bezbožnou listinu. Biskup ji dal hned spálit přede vším lidem, který plakal radostí a velebil dobrotu Boží a Mariino milosrden-ství k tomuto hříšníkovi. Theofil se vrátil do chrámu Panny Marie, kde po třech dnech skonal plný štěstí, vzdávaje díky Ježíši a jeho Matce Marii. Modlitba Ó, Královno a Matko milosrdenství, ty rozdáváš milosti všem, kdo se na tebe obracejí.Děláš to s největší štědrostí, protože jsi Královna, a s největší láskou, protože jsi naše nej-dobrotivější Matka. Tobě se dnes svěřuji do ochrany já, tak chudý na zásluhy a ctnosti a tak obtížený dluhy u Boží spravedlnosti. Ó, Maria, ty máš klíče ke všem pokladům Božího milosr-denství; nezapomínej na mé nesnáze a nenechávej mě v takové chudobě. Ty jsi ke všem tak štědrá, zvyklá každému dávat víc, než o kolik tě prosí. Jednej tak i se mnou! Paní, ochraňuj mě! To je vše, za co tě prosím. Nebojím se zlých duchů, protože jsi mocnější než celé peklo.Nebojím se svých hříchů, protože jediným slovem u Boha mi můžeš vyprosit odpuštění všech vin. Když jsi mi nakloněná, nebojím se ani Božího hněvu, protože tvou jedinou prosbou může být utišen. Jedním slovem, když mne chráníš ty, všechno očekávám, poněvadž ty můžeš vše. Ó, Matko milosrdenství, vím, že ti působí radost a čest pomáhat nejbídnějším a že jim můžeš pomoci, když nejsou úplně zatvrzelí. Já jsem sice hříšník, ale nejsem zatvrzelý. Chci změnit život. Můžeš mi tedy pomoci. Pomoz mi a zachraň mě. Dnes se celý odevzdávám do tvých rukou. Řekni mi, co mám dělat, abych se zalíbil Bohu. Jsem odhodlaný to dělat a dou-fám, že to učiním s tvou pomocí, Maria, Maria, Matko, Útěcho, Útočiště a má Naděje! Amen, amen, amen!

Příklad

Sv. Bernardin Sienský neváhá souhlasit s tímto výrokem, že Mariiny rozkazy poslou-chají všichni, i Bůh. Ve skutečnosti tím chce říci, že Bůh vyslyší její prosby tak, jako by to by-ly rozkazy. I Eadmer8 se obrací na Marii slovy: "Svatá Panno, tak vysoko jsi v Hospodinověpřízni proto, abys mohla získávat pro své ctitele všechny možné milosti", "poněvadž tvoje ochrana je všemocná," jak říká Kosmas Jeruzalémský9. "Ano, Maria je všemocná," potvrzuje Richard od sv. Vavřince, "protože podle všech zákonů musí královna požívat těch samých výsad jako král." "Z toho důvodu," jak poznamenává sv. Antonín11, "učinil Bůh Marii nejen Ochránkyní, ale i Vládkyní celé Církve."ß3)Protože tedy patří matce stejná moc jako synovi, učinil Ježíš, který je všemohoucí, i Marii všemohoucí. Věčná pravda však je, že Syn je všemohoucí od přirozenosti, kdežto jeho Matka je všemohoucí z milosti. - Tato milost je prokázána tím, že Syn nic neodepře, o co ho Matka prosí, jak bylo zjeveno sv. Brigitě.potvrzuje Richard od sv. Vavřince, "protože podle všech zákonů musí královna požívat těch samých výsad jako král."Bůh vyslyší její prosby tak, jako by to by-ly rozkazy.Jednoho dne světice zaslechla tato slova Ježíše k Marii: "Má Matko, víš, jak tě miluji. Proto mne žádej, o co chceš, žádnou tvoji prosbu neod-mítnu." A jak krásný důvod uvedl: "Má Matko, na zemi ses nikdy nevzpírala učinit cokoli zlásky ke mně. Proto se sluší, abych ti nyní v nebi neodepřel nic, za co prosíš." - Maria se tedy nazývá všemocnou v tom smyslu, jak je to přípustné o tvoru, který není schopen božské vlastnosti. Je všemocná tak, že může svými prosbami obdržet vše, co chce. Oprávněně tedy volá k tobě, naše veliká Orodovnice, sv. Bernard1: "Jen chtěj, a vše se stane!" A Eadmer2 říká: "Cokoli chceš ty, Panno, musí se uskutečnit. Chceš-li povznést nej-horšího hříšníka na vysoký stupeň svatosti, máš k tomu moc." Podobná slova vkládá do Ma-riiných úst Richard od sv. Vavřince3: "Musím být žádána, abych chtěla; neboť co chci, se jistěstane." Mnich Mikuláš4 rozjímá o její veliké moci a takto vzývá její slitovnost: "Pohni tě tvá přirozená dobrota, pohni tě tvá moc, neboť čím jsi mocnější, tím musíš být milosrdnější." - Ó, Maria, naše drahá Orodovnice, která máš tak soucitné srdce, že se nemůžeš dívat na nás, ubohé, a nemít s námi soustrast a která máš zároveň u Boha takovou moc zachránit všechny, které obhajuješ, nezdráhej se ujmout nás, nešťastných; vždyť v tebe skládáme všechny naše naděje. Jestli tě nedojímají naše modlitby, dej se pohnout aspoň svým srdcem, dej se po-hnout svou mocí. Bůh tě proto vybavil tak velikou mocí, aby ses rozhodla tím více nám milo-srdně pomáhat, čím více nám můžeš přispět ku prospěchu. Sv. Bernard5 nás však ubezpeču-je, že Maria je bezmocně bohatá jak mocí, tak milosrdenstvím. A jako je její láska nejmocněj-ší, tak je i nejsoucitnější, a neustále nám to dokazuje skutkem......

"Požehnaná jsi, dcero, od Hospodina; tys první lásku překonala láskou nejposlednější" (Rut 3,10). Chce říci: Bylo-li Mariino milosrdenství k ubohýmveliké, dokud žila na zemi, je mnohem větší dnes, když kraluje v nebi. Odůvodňuje to tím, že nyní zná Maria naše nesnáze lépe. Tím vzrostlo její milosrdenství projevované nesčíslnými mi-lostmi. Jako slunce převyšuje svou září měsíc, tak předčí nynější Mariina slitovnost v nebi její dobročinnost za života na zemi. Je na světě člověk, který se netěšil ze slunečního světla? A podobně, je tu nějaký člověk, kterého by neozařovalo Mariino milosrdenství? Proto o ní bylo řečeno, že je "jasná jako slunce" (Pís 6,9), neboť podle Raymunda Jor-dana12 není člověk, kterému by bylo odepřeno teplo tohoto sluce: "Nic se nemůže skrýt před jeho žárem" (Ž 19,7). Právě tuto věc zjevila sv. Anežka sv. Brigitě1. Řekla jí: "Když je nyní naše Královna v nebi se svým Synem, nemůže zapomenout na svou vrozenou dobrotu. Všem, i nejubožejším hříšníkům, dává důkazy svého milosrdenství. Jako země a ostatní oběžnice jsou ozařovány sluncem, tak mají všichni lidé kvůli Mariině sladké dobrotě účast na Božím mi-losrdenství, když o ně prosí." Jeden velký hříšník z Valencijského království se rozhodl ze zoufalství, aby neupadl do rukou spravedlnosti, že odpadne k islámu, a již byl na cestě na loď. Náhodou šel ko-lem kostela, kde kázal P. Jeroným Lopez, T.J., o Božím milosrdenství. Dojatý kázáním se hříš-ník obrátil a kazateli se vyzpovídal. Ten se ho ptal, jestli dělal nějakou pobožnost, pro kterou mu snad Bůh prokázal toto veliké milosrdenství. Hříšník odpověděl, že nekonával žádné zvláštní pobožnosti, jen že každý den prosil blahoslavenou Pannu, aby ho neopouštěla. - Ten-týž kněz se setkal v jedné nemocnici s hříšníkem, který se nezpovídal už padesát pět let. Ne-patrná pobožnost, kterou ještě konával, spočívala v tom, že při pohledu na mariánský obraz Pannu Marii zdravil a prosil ji, aby ho nenechala zemřít ve smrtelném hříchu. Když se mu jed-nou v bitce zlomil meč, obrátil se k Panně Marii a zvolal: "Běda mně! Nyní zemřu a zahynu! Matko hříšníků, pomoz mi!" Sotva to vyslovil, ocitl se, aniž věděl jak, na bezpečném místě. Nyní tedy si vykonal životní zpověď a plný důvěry skonal........

Příklad

tou však v lese zabloudili. Naštěstí nalezli jakýsi prostorný dům, v němž byli hned uvítáni a uvedeni k majitelce paláce, paní velmi vznešené a přívětivé. Ráno od ní dostali dopis, který jim měl velmi prospět. Sotva odešli, zpozorovali, že dopis nemá adresu. Chtěli se vrátit zpět do pohostinného domu, ale nemohli jej živou mocí nalézt. Protože si nevěděli rady, otevřeli list a poznali, že byli hosty Matky Boží, že dopis psala sama Maria, jak svědčil podpis: Já, Panna Maria. Od té doby jí sloužili ještě více.....Příklad. Tento svatý mladík, který se zcela zasvětil lásce k Marii, byl přítomen 1. srpna 1568 promluvě, kterou měl pro novice Tovaryšstva Ježíšova sv. Petr Kanisius. Důtklivě je vy-zýval, aby žili každý den tak, jako by to byl jejich den poslední, po němž se musí objevit před soudnou stolicí Boží. Po řeči řekl sv. Stanislav svým spolubratřím, že tato rada byla zvlášť pro něho hlasem Božím, protože v tomto měsíci zemře. Řekl to proto, že mu to buď Bůh výslovnězjevil nebo že mu dal aspoň jakousi předtuchu o tom, co se stane. Po čtyřech dnech šel mladý hoch s P. Emanuelem Sa do chrámu Panny Marie Větší a cestou s ním hovořil o blízké slav-nosti Nanebevzetí. Řekl: "Otče, myslím, že v ten den je v nebi vidět nové nebe, neboť lze vi-dět slávu Matky Boží jako Královny nebes, jak stojí v Boží blízkosti nade všemi andělskými kůry. Říká se, že se tato slavnost koná v nebi znovu každý rok. Já tomu věřím a doufám, že se jí letos také poprvé zúčastním." Říká se, že světec napsal své Matce Marii dopis, v němž ji prosil o milost, aby mohl slavit její svátek již v nebi. Podle zvyku v Tovaryšstvu mu byl vylo-sován za měsíčního patrona na srpen sv. Vavřinec, mučedník, na jeho svátek přistoupil k sv.přijímání, a potom ho prosil, aby odevzdal zmíněný dopis Matce Boží a aby se sám také u ní přimluvil, aby ho vyslyšela. A hle, téhož dne večer ho přepadla horečka, a i když byla velmislabá, dávala mu přece jistotu, že dostane žádanou milost a že brzy zemře. Když se ukládal do postele, řekl s radostným úsměvem ve tváři: "Z tohoto lůžka již nepovstanu." P. Klaudiu Aquavivovi ještě řekl: "Můj Otče, jsem přesvědčen, že mi již sv. Vavřinec vyprosil od PannyMarie milost, abych byl na slavnost jejího Nanebevzetí v nebi." Na tato jeho slova však nikdo nedbal. Ještě den před slavností se zdálo, že je nemoc lehká, ale světec řekl ošetřujícímu bratrovi, že příští noc již nebude naživu. Ten mu odpověděl: "Ach, bratře, větším zázrakem by bylo zemřít na takovou nemoc než se z ní uzdravit." Po poledni však náhle zachvátila nemoc-ného smrtelná slabost, vyrazil mu studený pot a mladík pozbyl všech sil. Rychle přišel před-stavený. Stanislav ho prosil, aby ho položili na holou zem, aby mohl umřít jako kajícník. Aby ho upokojili, vyhověli mu a položili ho na koberec, prostřený na zemi. Potom se Stanislav vy-zpovídal a přijal Tělo Páně. Přítomní byli dojati k slzám, neboť když byla do pokoje přinesena Nejsvětější Svátost, zazářila mu z očí nebeská radost a obličej mu vzplál svatou láskou jako serafínovi. Nakonec přijal poslední pomazání. Chvílemi potom pohlížel k nebi anebo upíral oči na obrázek Nejsvětější Panny, líbal ho a vroucně tiskl k srdci. Jeden kněz se ho zeptal: "K čemu máš kolem ruky ovinutý růženec, když se ho nemůžeš modlit?" Stanislav odpověděl:"Mám z něho radost, protože to je věc mé Matky." "O co větší radost budeš mít," řekl kněz, "až ji zakrátko uvidíš v nebi a až jí políbíš ruku!" V té chvíli světec celý zazářil v obličeji a po-zvedl ruce do výše na znamení touhy, že chce již být brzy u ní. Nato se mu zjevila jeho drahá Matka, jak sám řekl přítomným. Zanedlouho, na úsvitu 15. srpna, vydechl svou duši s výra-zem blaha bez nejmenšího hnutí. Když mu pak podali obraz Nejsvětější Panny a nezpozorova-li na něm žádné znamení úcty, teprve poznali, že již odešel z tohoto světa, aby zlíbal nohy své milované Královny.

...říklad. Sv. Brigita12 vypravuje ve svých Zjeveních o muži, který byl sice urozeného pů-vodu, ale byl oddán mnoha neřestem. Uzavřel s ďáblem smlouvu a sloužil mu šedesát let.Snadno si domyslíme, jaké páchal ohavnosti, když žil bez Boha a bez svátostí Církve. Když tento šlechtic umíral, chtěl mu Ježíš Kristus prokázat milosrdenství a poručil sv. Brigitě, aby k němu poslala svého zpovědníka a ten aby ho přiměl ke zpovědi. Zpovědník uposlechl, ale nemocný odpovídal, že zpověď nepotřebuje, protože se prý často zpovídával. Kněz šel k ně-mu podruhé, ale ubohý otrok pekla zase zatvrzele odmítal zpověď. Ježíš uložil znovu sv. Brigi-tě, aby poslala zpovědníka k umírajícímu. Ten šel potřetí a sdělil mu zjevení, které dostala sv.Brigita, proto že se tolikrát vrací, že ho posílá sám Pán Ježíš, který se chce nad hříšníkem sli-tovat. Při tomto vypravování byl ubohý nemocný dojat a dal se do pláče. Zvolal: "Ale jak mo-hu získat odpuštění, když jsem šedesát let sloužil ďáblu jako otrok a duši obtížil nesčíslnými hříchy?" "Synu," uklidňoval ho kněz, "nezoufej. Budeš-li litovat, slibuji ti jménem Božím, že tiBůh odpustí." Nemocný nabyl důvěry a řekl: "Otče, myslel jsem, že jsem zavržen a již jsem zoufal nad svou spásou. Nyní ale cítím bolest nad svými hříchy a nabývám nové důvěry. Když mne tedy Bůh ještě neopustil, chci se vyzpovídat." A opravdu se ten den čtyřikrát velmi ka-jícně vyzpovídal, druhý den přijal Velebnou Svátost a šestého dne velmi zkroušeně a ode-vzdaně skonal. Po jeho smrti promluvil Ježíš Kristus zase se světicí a oznámil jí, že onen hříš-ník je spasen a že dlí v očistci. Zjevil jí také, že byl zachráněn na přímluvu panenské Matky Boží. Ačkoliv totiž zemřelý vedl tak zvrhlý život, přece si vždy uchoval úctu k jejím bolestem a po každé vzpomínce na ně s nimi v srdci vzbuzoval soustrast.....
Příklad. P. Reviglione T.J.8 vypravuje o mladíkovi, který každý den zbožně navštěvovalobraz Bolestné Panny Marie. Obraz ji představoval se sedmerým mečem v srdci. Jedné noci spáchal nešťastník smrtelný hřích. Ráno přišel k obrazu a uviděl v Mariiných prsou místo sed-mi mečů osm. Když se tomu divil, zaslechl hlas z nebe, že osmý meč vrazil do Mariina srdce jeho hřích. Byl tím hluboce dojat; šel se zkroušeně vyzpovídat a na přímluvu své Orodovnice nabyl milosti Boží.Modlitba Ó, moje požehnaná Matko Maria, já jsem nepřidal k tvým sedmi mečům ve tvém srdci jen jeden meč, ale tolik, kolik jsem spáchal hříchů. Ne tobě, má Paní, ne tobě nevinné, ale mně, obtíženému hříchy, náleží trpět. Poněvadž jsi ale pro mne chtěla snášet tolik bolestí,vypros mi pro své zásluhy velikou lítost nad mými hříchy a trpělivost v křížích tohoto života, které budou vždy jen nepatrné ve srovnání s mými vinami, jimiž jsem si tolikrát zasloužil za-vržení. Amen.
...

Příklad

Příklad. Jednoho se zjevila Nejsvětější Panna blah. Koletě7 z řádu sv. Františka, ukázala jí Ježíška úplně posetého ranami a řekla: "Tak zacházejí hříšníci bezustání s mým Synem. Neu-stále obnovují jeho smrt a moje bolesti. Dcero, pros za ně, aby se obrátili." - Jiná františkán-ka, ctih. Sestra Jana od Ježíše a Marie8, měla podobné zjevení. Když jednou rozjímala, jak Herodes pronásledoval Ježíška, zaslechla silný hlomoz, jako by někoho pronásledoval ozbro-jený dav. Potom spatřila překrásného chlapce, který k ní celý unavený utíkal a volal: "Janič-ko, pomoz mi, ukryj mě! Já jsem Ježíš Nazaretský a utíkám před hříšníky, kteří mě pronásle-dují jako Herodes a chtějí mě usmrtit. Zachraň mě!" Modlitba Tak tedy, Maria, tvůj Syn zemřel rukama lidí, kteří ho pronásledovali až na smrt? A titonevděčníci ho pronásledují ještě dál svými hříchy a zarmucují tebe, Matko Bolestná! A k těm-to nevděčníkům jsem patřil, můj Bože, i já! Ó, má nejsladší Matko, vypros mi slzy, abych mohl oplakávat tak hrubý nevděk! A pro nesnáze, které jsi snášela na cestě do Egypta, mne doprovázej svou pomocí na mé cestě k věčnosti, abych jednou přišel do vlasti blažených a tam s tebou miloval svého pronásledovaného Spasitele. Ame

Příklad

Letopisy Tovaryšstva Ježíšova z Indie vypravují o mladíkovi, který se chystalodejít z domu, aby spáchal hřích, když vtom zaslechl hlas: "Stůj, kam jdeš?" Ohlédl se a spatřil reliéf Bolestné Matky Páně. Maria vyňala ze svých prsou meč a podávala ho mladíkovi se slovy: "Tady máš meč a bodni mne jím, ale nezraňuj svým hříchem mého Syna." Při těch slovech se mladík vrhl na zem, dal se do usedavého pláče, zkroušeně prosil za odpuštění Bo-ha a Nejsvětější Pannu, a byl vyslyšen. Modlitba Ó, požehnaná Panno, proč hledáš s takovým zármutkem svého ztraceného Syna? Nevíš snad, kde je? Copak nevíš, že je ve tvém srdci? Copak ho nevidíš, jak pase mezi liliemi? Sa-ma jsi řekla: "Můj milý je můj a já jsem jeho, on pase v liliích" (Pís 2,16). Tvé pokorné, čistéa svaté myšlenky a city jsou lilie, které vábí tvého božského Snoubence, aby v tobě přebýval.Ó, Maria, ty vzdycháš po Ježíšovi, ty, která jsi nikdy nemilovala nic jiného, než Ježíše? Dej, ať po něm vzdychám i já a tolik jiných hříšníků, kteří ho nemilují, kteří ho svými hříchypozbyli! Má nejdobrotivější Matko, jestli se ještě nevrátil tvůj Syn mou vinou do mé duše, pomoz mi, ať ho najdu. Vím dobře, že ho nalezne, kdo ho hledá: "Dobrotivý je Hospodin... dukterá ho hledá" (Pláč 3,25). Pomoz mi však, abych ho hledal náležitě! Ty jsi Brána, kterou se všichni dostanou k Ježíši. Doufám, že ho skrze tebe naleznu také já. Amen.

Příklad

Příklad. Jednoho dne se zjevil Spasitel Sestře Diomiře11, řeholnici ve Florencii, a řekl jí: "Mysli na mne a miluj mne; pak budu já myslet na tebe a milovat tě." Při tom jí podal kytici květin a kříž. Dal jí tak na srozuměnou, že útěchy svatých bude na zemi vždycky doprovázet kříž. Kříž sjednocuje duše s Bohem. Sv. Jeroným Emilián vedl jako voják špatný život. Upadl však do zajetí a byl uvězněn ve věži. Toto neštěstí jím otřáslo. Osvícen Bohem se rozhodl, že změní život. Za útočiště si vzal Pannu Marii a s pomocí Matky Boží potom začal svatý život. Za to mu Bůh popřál milost, aby spatřil místo, které mu bylo připraveno v nebi. Stal se zakladatelem řádu Jeronymitů12, ze-mřel jako světec a byl nakonec Církví slavně prohlášen za svatého. Modlitba....Příklad. P. Engelgrave4 vypráví o řeholníkovi, který hrozně trpěl úzkostmi, že býval blízkozoufalství. Dětinně však uctíval Bolestnou Pannu Marii a obracel se na ni ve svém soužení.Vzpomínkou na její bolesti býval vždycky potěšen a posílen. Když umíral, dorážel na něho zlý duch více než kdy jindy úzkostmi a pokoušel ho k zoufalství. Slitovná Matka Boží, když viděla ubohého syna tak trápeného, se mu zjevila a řekla: "Synu můj, proč se rmoutíš, když jsi mne tak často těšil v mém zármutku? Pohleď, Ježíš mne posílá k tobě, abych tě potěšila. Vzmuž se a pojď se mnou do nebe." Po těch slovech zbožný řeholník rozradostněný a plný důvěry tiše skonal. Modlitba Má Bolestná Matko, nesmím tě nechat plakat samotnou. Ne, musím se k tobě přidružitsvými slzami. Dnes žádám na tobě tuto milost: vypros mi, abych ustavičně rozjímal a něžněctil umučení Ježíše Krista a tvoje, abych po všechny dny svého života, které mi ještě zbývají, oplakával tvoje bolesti, má Matko, a bolesti svého Vykupitele. Tyto bolesti, doufám, mi v ho-dině smrti vlijí důvěru a sílu, abych nezoufal při pohledu na urážky, jichž jsem se dopustilproti svému Spasiteli. Kéž mi vyprosí odpuštění, setrvání a nebe, kde - jak se těším - se bu-du s tebou radovat a velebit nekonečné Boží milosrdenství po celou věčnost. Tak doufám, tak se staň. Amen, amen. Poznámka: Kdo se chce modlit Korunku k uctění bolestí Panny Marie, najde ji na konciknihy. Složil jsem ji před několika roky a zařadil ji sem pro pohodlí ctitelů Bolestné Matky. Prosím všechny, kdo budou uctívat její bolesti, aby mne svěřili do její ochrany."Ó, Paní, která se zmocňuješ lidského srdce něžností, neuchvátila jsi i moje srdce? Ó,Uchvatitelko srdcí, kdy mi vrátíš mé srdce? Chraň je se svým srdcem a skryj je v boku svého Syna. Potom budu mít to, nač se těším, protože ty jsi naše naděje.